Týden druhý
Štěňátka rostla jako z vody. Za týden měla dvojnásobek porodní váhy, v pátek ráno, tj. 12 dnů po porodu, bala jejeich váha: Anička 405 g, Ajša 386 g, Éliška 402 g. Holky se již ani nevejdou k cecíčkům. Jedna hlavička zabírá 3 cecíky. Stále se o ně přetahují. Anička (prvorozená), jak byla od prvního okamžiku tak upovídaná, kupodivu se již zklidnila a ani o ní nevím. Už i v noci spí trochu déle, nebo prostě já spím tvrději.
Dvanáctý den je také veliký svátek našich holek. První se na svět podívala Anička. Jak jinak. Vždyť také přišla jako první. Ajša (druhorozená) si zatím svět prohlíží jedním očkem a to jen tak napůl, ale pak to jde velice rychle. Éliška si zatím dává na čas, ale rozhodně na posledníčka nevypadá. Byla sice jako třetí, kůže jí byla veliká, ale brzy se z ní stala krasavice. Je to pěkná bojovnice. Jak jde o jídlo, nezná sestry. Také na to vypadá. Všechny u máminých cecíčků vypadají jako rozpláclé žoky. Ale to je dobře, jen ať se mají k světu. Čeká je tady moc hezkého. Zatím se nemůžeme rozhodnout, která "holka" by šla z domu, tak jak to tak vypadá, asi zůstanou všechny doma. To jen, kdyby se nám nějaký páníček pro ně moc líbil, tak bychom to asi uvážily (po poradě já s Romankou).
Terezka (maminka) je stále tak hubeňoučká, přilepšuji jí, jak se dá. Papá velice kvalitní granulky, občas jí je zaliji vývarem, také jí moc chutnají se psím mlíčkem, které jsem koupila štěňatům, kdyby bylo třeba dokrmovat. Tak místo štěňat ho konzumuje mamka.
V pátek 22. nás čekalo krásné překvapení. Kdo že to na nás nekouká? No tak už je to tu. Anička první otevřela očka. To bylo dopoledne, odpoledne už na nás koukala i Éliška. Poslední se na nás podívala Ajša, ta až v sobotu 23.
Tak holky, teď už svět nebude jen černý. Začíná vám krásná barevná pohádka.
