Stesk po Elišce.
Příjezd domů - z výstavy Praha-Letňany.
Žádné bouchání bublinek, ale smutek. Místo abych se radovala z úspěchu Ajši, pláču a pláču. Nechci obtěžovat paní SMS, tak čekám že se ozve sama. Doufám, že to bude brzy. Že mi řekne, že už si Eliška zvykla, že už je hravá a veselá, že už je to zase ta naše Eliška. Dnes je úterý, Elišku jsem prodala v neděli. Ale lhala bych, kdybych psala, že už je mi lépe. Vidím ji, jak probíhá malými dvířky na zahradu (máme „lítačky“, aby holky mohly ven, kdy si vzpomenou – ta malá kočičí dvířka), jak tráví čas v nekonečných hrách s Ajšou, jak na mne upírá svá gremlinčí očka a čeká, zda neupadne kousek masíčka dřív, než bude v mističce…. A navíc, Ajša ztratila parťáka na hry. Anička si s ní také hraje, ale trochu jinak, než byla zvyklá. Ty hry nejsou tak divoké, Anička je přece jen slabší. Ale určitě, až mi paní napíše, že Elišce nic nechybí, začnu se konečně radovat z toho, že Eliška začala něco nového. Je to jako s dětmi. Když víme, že jsou šťastné, mohou být třeba za mořem, samozřejmě se nám stýská, ale to, že jim to moc přejeme, přehluší stesk a smutek a naplňuje nás bezmezná radost z toho, že jsou prostě ŠŤASTNÉ.
Úterý večer.
Zvoní telefon. Na displeji se objeví jméno nové paničky naší EliEli. Dychtivě po něm skočím a ušima hltám slova. Bože, děkuji Ti. Polévá mne pocit štěstí. Tak ta naše holka už vrtí i ocáskem. Bože, Bože. Jak nekonečná je Tvoje láska. Zase jsi mi splnil jedno z mých přání, které jsem Ti poslala "nahoru". Ze sluchátka slyším... Eliška už byla na procházce, držela se pěkně u "svých lidí". Hezky si zvyká. A je tam jako doma (samozřejmě, že je tam doma...). Panička dobře tušila, jak to dopadne. Pejsci dobře ví, že postel je na spaní. A co na tom, že tam mají spát lidi. Pejskům je tam také moc dobře. 
Tak, když večer uléhám do své postele se svou početnou psí smečkou, představuji si, že někde v dáli uléhá také jedna hodná paní ke spaní a v peřinkách ji hlídá jeden psí chlapeček s jednou psí holčičkou. Tak Éliško, začíná Ti nový život. A neboj. On nebude tak moc jiný. Vždyť ho začínáš zase v paniččině postýlce. Vzpomínáš?.....:-)