Japan chin, japánek, chin, japanese chin, puppies, japončík

Deníček malých klubíček.

Jelikož vím, jaké štěstí je mít dětičky, rozhodla jsem se, že to dopřeji i své fenečce Terezce (jméno dle PP Taoka Damiré – fenka Japan China).

Rozjeli jsme se do Prahy na námluvy. Proběhly velice rychle, během dvou hodin jsme byli opět na cestě do Plzně a naše Terezka si již vezla uvnitř svého tříkilového tělíčka malinká štěstíčka.

Abychom si byli jisti, že se dušičky miminek opravdu zahnízdily, zajeli jsme k veterináři na ultrazvuk. Ten nám březost opravdu potvrdil se slovy, že miminka jsou nějaká malinká, že jsou dvě, a že musíme počítat minimálně se třemi dny zpoždění porodu. Prý když fenka rodí po 59.dnu, jedná se skutečně o porod. Když rodí dříve, jedná se  o potrat. Fenka má rodit za 63 dnů. Připočtu-li 3 dny zpoždění z důvodu malých plodů, dostávám se na 66 dnů od krytí. To je v neděli 17.6.

Je sobota dopoledne, 9.6.2007. Terezka se mi nějak nelíbí. Zalézá pod postel, nechce být venku. To přisuzuji velice horkému počasí, 32^o C. Odpoledne však začíná těžce dýchat. Nemůže ale přece ještě rodit, je to teprve 58.den od krytí. To by (dle pana veterináře) byl potrat! Kolem 20.hod je mi jasné, že už se něco děje. Terezka začíná podivně tlačit. Stopuji čas, tlačí vždy po osmi minutách. Moc si přeji, aby vydržela do druhého dne. To by dle pana doktora byl již porod, nikoliv potrat. Volám svojí nejmladší dceři (mimochodem v pokročilém stádiu těhotenství – první miminko), která kolem 21.hodiny přijíždí. Jsem moc ráda, jelikož takovouhle malinkou fenku budeme rodit poprvé. A informace o porodech Japan Chinů nebyly nikterak povzbudivé, spíše naopak.

Intervaly tlačení se nijak  nezkracují. Říkáme si, že to bude asi dlouhý porod. Avšak kolem 23.hod již vidíme – asi hlavičku? Sahám na domnělou hlavičku velice opatrně. Je to však zatím bublina vytvořená z vaku, kterým je štěňátko obaleno. Další zatlačení a vak se trhá. Vytéká zelená tekutina a štěňátko už se dere ven. Terezka srdceryvně zaběduje. Je mi jasné, že jí musíme pomoci. Štěňátko jde na svět nožičkama. Za úpění Terezky opatrně vytahuji uzlíček. Konečně. Nám i Terezce se ulevuje. Očišťuji malinkého tvorečka, dcera ho masíruje a stříháme pupeční šňůru. Vymačkáváme trochu mlíčka z Terezčina struku a přikládáme prvorozenou k hodování. Je úžasná, jak se má k světu. S jakou chutí baští. A co toho při tom „nakecá“. Terezka konečně trochu odpočívá. Natáhla se jak široká, tak dlouhá a těžce oddychuje.

Je to skoro hodinka od narození prvního drobečka. A je to tu znovu. Zase již známé tlačení, tentokrát však již velice kratší. V 00.12 hod po pořádném zatlačení fofrem jak Formule 1 přichází na svět druhorozená. Hezky pěkně ve vaku, takže i porod byl jednodušší. Vak urychleně odstraňuji a jinak vše probíhá jako při první. Jen s tím rozdílem, že nemá takovou chuť k hodování, jako první. (Zatím jim říkáme první a druhá, či jednotka a dvojka, jelikož pro ně ještě nemáme jména.) Dosti se natrápíme s tím, aby druhá začala pít. A je to. Konečně se chopí „cecíčku“ a pije. Sláva, sláva. Oddychujeme si.

Teď už čekáme jen na to, až vyjdou lůžka. Zhruba po hodině vychází lůžko první. Jako po másle. Ale druhé stále nejde. Ale to nevadí, hlavně, že už to má Terezka za sebou. Byla to ale fuška.

Je nám však divné, že Terezka opět tlačí. Začínám mít obavy, aby druhé lůžko nedělalo nějakou neplechu. Je krátce po 2. hodině ranní a lůžko konečně vypadává. Zároveň s ním však vidím něco podivného. Lůžka již jsou přece obě dvě venku. Zděšení. Je to snad ještě jedno štěně? Opravdu. Jde sice pěkně hlavičkou (jako druhá), má na sobě vak, takže jde hladce, avšak pupeční šňůra nejde ani přetrhnout, ani ustřihnout. Bříško je moc těsně u Terezčina tělíčka. Začínám být nervózní, mám strach, abych neublížila ani Terezce, ani „trojce“. Terezka opět úpí, lůžko drží uvnitř. Po chvilce se nám podaří situaci zvládnout. Trojce je trochu velká kůže, na hlavičce ji má jak čepičku. Zdá se nám hubenější než první dvě. Ale nevadí, přece to dožene. Pít se jí také nechce, ale i to po nějaké chvilce zvládá.  Zároveň s trojkou vyšlo i poslední lůžko, Terezka začala být klidná a odpočívá. Má asi dost. A my také.

Aby Terezka měla co největší pohodlí, nechali jsme ji rodit na jejím oblíbeném místě – na manželské posteli. (V jejím pelíšku.). S dcerou jsme však nedomyslely, že to pro nás bude velice namáhavé, jelikož jsme nevěděly, kam s nohama. Ona velké těhotné bříško, já velké netěhotné bříško. No prostě nijak bezva nápad. Jsme utahané, ospalé, ale moc šťastné.

Tak První, Druhá, Třetí, vítejte do života. A ať jednou jste tak šťastné, jako vaše mamka u nás.