Japan chin, japánek, chin, japanese chin, puppies, japončík

Den třetí.

Spánek se sice dostavil, ale jak zjišťuji pohledem na hodiny, uplynula pouze půl hodinka. Nevím, co se děje. Terezka mi strká hlavičku pod krk, že by se chtěla mazlit? Ale ne, teď zalézá ke mně pod peřinu. To je divné. Tohle nikdy nedělá. To dělá náš Matýsek (náš kluk – Čivava), ale tohle přece není Matýsek, ujišťuji se hmatem. Rozsvěcím lampičku a už je mi vše jasné. Terezka si zahrabala štěňátka do dečky a teď je nemůže vyhrabat. Je to ale chytrá holka. Sice neumí mluvit, ale poradit si umí. Úžasná. Jedním slovem úžasná. Hodnotím Terezku a tím znovu zase i přírodu. Svět je prostě úžasný.

K ránu pomalu usínám. Už je sice bílý den, ptáci řvou (u nás v lese zvlášť), kohout kokrhá, ale u mne se konečně dostavuje spánek.

Je krátce před sedmou. Pohledem na hodiny zjišťuji, že jsem spala téměř tři hodiny. Alespoň tak. Nikdy jsem nemusela moc spát, ale přece jen, odpočívat se musí. Tak se již těším na dnešní den s našimi novými mazlíčky.

Přijíždí Romanka. Usedá k počítači se slovy, že mi připraví malé překvapení. Venku je zamračeno, dokonce chvilkama hřímá a prší. Takže nás to ven ani netáhne. Dívám se Romče přes rameno, co to vlastně dělá. Sláva. No to je pěkné, milí přátelé. Budeme mít své www.stránky. No ta je ale šikovná. Já jdu raději vařit. Na tohle nemám moc trpělivost.

Přes den štěňátka několikrát vážím, pak je „vyčurám a vykakám“. Pro jistotu, že by snad Terka tohle trochu zanedbávala. (V odborné literatuře jsem se totiž dočetla, proč fenka olizuje štěňátkům zadečky. Ona totiž sama ještě neumí ani čurat, ani kakat. To se vyvolá tím, že je fenka olizuje. Já to provádím tak, že je vlhčeným ubrouskem masíruji. Když na „kačence“, tak čurají, když na zadečku, tak kakají. No to jsou věci. Ještě, že ty knížky existují.)

Holky rostou jako z vody. Anička trochu zlobí s jídlem, tak ji zkouším dokrmovat. Ale bezúspěšně. Raději toho nechávám, abych ji nějak neublížila. Přestože jsem do dudlíčku udělala malinkou dírku, stejně Anče kucká. Tak dost. Aby mlíčko nevdechla. Nechám to tedy na ní.

Tabulka vážení – první dny.

Vážím většinou po krmení.

Romanka konečně navečer dodělala Terezčiny www.stránky. Mně se moc líbí. Je to šikovná holka. Tak po dobře vykonané práci odjíždí domů s pěkným pocitem. Jsem ráda, že ji mám. Moc ji miluji, ostatně, jako všechny svoje děti.

Večer se na Terku a její děti přijela podívat i papilloní kamarádka Cherinka. Je zajímavé, jak jsou pejsci citliví. Jindy sem vlítne jako vítr, já jí říkám raketa. Je jak žížnivá čára. No a teď sem vkráčela důstojná dáma, opatrně našlapuje a jen po očku pokukuje po posteli. Jindy ji nic nezastaví, ani výhrůžný pohled Terezky, hned je na posteli, hned pod postelí, člověk ji ani očima nestačí sledovat. Teď je to jiné. Ano. Prostě dáma. Už děti viděla, tak "moji lidé",  "jedeme domů. Už je čas. Takhle dlouho tady ta moje panička přece nebývá. A zvlášť né beze mne. Jestli je to kvůli těm myším v pelíšku, tak jsem skutečně naštvaná. " A opravdu tak i vypadá.

Ještě večer mi Romka telefonuje. "Tak  jak Anče?" Zdálo se nám, že zaostává za ostatními sestrami, přestože se tak měla k světu. Romanka si na ni dělá zálusk. Nějak se do ní zamilovala. Když ale zjistila, že již překonala 180g, je spokojená. Doufám, že se jí bude dobře spát. A mně snad také, už bych se potřebovala trochu více prospat.