Japan chin, japánek, chin, japanese chin, puppies, japončík

Den šestý – pátek.

Ráno otvírám oči a nemohu uvěřit. Půl šesté. No sláva. Buď byla štěňata tak hodná, nebo už si na jejich zvuky zvykám, nebo prostě jen tak mne vyslyšel vesmír a splnil mi moje přání. Ať je to jak chce, je mi fajn a už se třesu na další den  s mými kulíšky.

Venku je nádherný sluneční den. Budu ráda, až štěňátka budou moci na zahrádku.I Terezce se už stýská po venku. Občas vystrkuje zvědavě hlavičku ze dveří, ale jak se holky pohnou, je zase hned u nich.

Odpoledne zase přijela Romanka a pracuje na  estránkách svojí pappiloní holčičky. (CHS Elchet bílý samet). Nic zvláštního se neděje, tak jdu ven plít zahrádku už to moc potřebuje. Teď se na týden odmlčím, počkám, až štěňátka začnou vidět a budou z nich konečně už tak trochu „psí holčičky“. Budu jen doplňovat tabulku s váhou, uvidíme, jak budou pěkně přibývat. To jsou v naší rodině jediné „ženské“, u kterých si přeji, aby pěkně „tloustly“.

Tak milí psí kamarádi, mějte se moc hezky, věnujte se svým mazlíčkům, jak nejlépe dovedete, oni totiž nikoho jiného na tom světě nemají. A až uvidíte jejich očka, jak žebroní o pohlazení, vyhovte jim. Milují vás tak bezmezně, že si to pohlazení opravdu zaslouží.